Jedno z nejstarších a po celém světě nejrozšířenějších plemen holubů; také u nás se těší od nepaměti značnému zájmu. Je to také jedno z mála plemen, která byla šlechtitelskou prací pozměněna tak výrazně jak v tělesných tvarech, tak v opeření, že původního polního holuba anii nepřipomínají. V krátké a plně zaoblené postavě vyniká vějířovitě rozprostřený ocas, skládající se z velkého počtu dlouhých a širokých rýdovacích per, nesený v ideálním stavu kolmo k zemi. Bohatost, uzavřenost, délka a plochost vějíře, podpořená dobře vyvinutými poduškami (horními a dolními krovkami), se těší největší pozornosti. Shodný zájem je rovněž o jemnost postavy, vypjaté držení těla, zakloněný krk, ve vzrušení s výrazným potřesem, a hlavou spočívající až na přední podušce. Je to ryze okrasné plemeno, chované s jediným zřetelem na exteriérovou krásu, vhodné především do voliérového chovu. 

Velikost kroužku: 8

Pořadí důležitosti znaků při posuzování:  

• pernaté ozdoby (vějíř), postava, držení těla  

• opeření, pohybové reakce, nohy

• oči, obočnice, barva a kresba

Hlava: k postavě malá, jemná, něžně zaoblená, hladká

Oči: perlové; u bílých nebo s převládajícím bílým opeřením hlavy vikvové

Obočnice: úzké, jemné; odpovídající barvě opeření - tmavošedé až světlé, bělavé

Zobák: tmavý u modrých a černých celobarevných, běloocasých a bělohrotých; u ostatních světlý, masově narůžovělý.

Ozobí: malé, jemné, hladké, s bílým popraškem

Krk: jemný a pěkně prohnutý, zakloněný na hřbet tak, že záhlaví spočívá na přední podušce vějíře, bez mezery mezi hřbetem a krkem, délka odpovídá délce hřbetu

Postava (trup): malá až střední, krátká a okrouhle zaoblená; hruď co nejširší, klenutá a pozdviženě nesená; hřbet mírně prohloubený, dozadu nakloněný

Křídla: krátká, dosti široká; letky nesené pod krajními rýdovacími pery a téměř se dotýkajícízemě

Ocas: přeměněný v kruhový, široký, plochý a dobře uzavřený vějíř, s krajními rýdovacími pery oboustranně se lehce dotýkajícími země, dobře vyvinutý, hustý, bez dvojper; skládá se z dlouhých a velmi širokých rýdovacích per, která se vzájemně překrývají a dobře na sebe přiléhají, a z přední i zadní podušky, vytvořených bohatě vyvinutými horními a dolními ocasními krovkami, hustými a co největšími, aby po celé šířce vpředu i vzadu kryly rýdovací pera; z bočního pohledu je nesený kolmo k zemi; rýdovací pera jsou zdobená tzv. účesem, tj. uvolněnými větvičkami narušujícími celistvost praporů per, do hloubky maximálně 2-3 cm; účes má být pravidelný, nenarušovaný.

Nohy: krátké, jemné, široko nasazené; drápky v barvě zobáku

Opeření: husté, široké, dobře přilehlé, hladké

Barva: rovnoměrně rozložená, čistá, co možná sytá; pruhy, kapratost atd. úplné a pravidelné.

Držení těla: parádní, vypjaté, postoj na špičkách prstů, hlava nesená v záklonu, spočívající na přední podušce

Pernaté ozdoby: ocas přeměněný ve vějíř, s účesem, podpíraný přední a zadní poduškou

Kresba: celobarevní bez bílé kresby, výjimečně s bílou lentou napříč před koncem ocasu; bělohrotí s 3-10 krajními letkami bílými; běloocasí s bílým vějířem včetně přední a zadní podušky; barevnoocasí mají naopak v bílém celkovém opeření barevný jen ocas včetně přední a zadní podušky; štítníci mají barevné jen křídelní štíty, 7 - 10 krajních letek je bílých; stříkaní a strakatí (strakové) mají co možná pravidelné prohození bílého peří nebo větších bílých ploch po celém opeření, jen ocas je vždy barevný.

Rázy: a) bílí a celobarevní - bezpruzí, pruhoví, kapratí a plnobarevní ve všech barvách; z barevných modifikací červená a žlutá plnobarevná, mléčná. hlavně v modré a stříbřité, vzácně recesivní bronzová (lentová) v červené a žluté; 
b) bělohrotí, běloocasí, barevnoocasí, štítníci, stříkaní a strakové ve všech těchto barvách

Výlukové vady: hlava pronikající přes vějíř

Hrubé vady: dvojpero ve vějíři, vějíř nesený převráceně nad hřbetem (deštníkovitý), krk bez potřesu

Vady dle rozsahu: mohutná nebo útlá (úzká) postava, dělená hruď, dlouhý otevřený hřbet (krk s hlavou nespočívající na hřbetě až podušce vějíře) vady držení těla včetně postoje na špičkách, malý, úzký, prořídlý, nepravidelný nebo nepravidelně nesený vějíř, nálevkovitý vějíř, příliš hluboký účes, úzká rýdovací pera

Malé vady: oranžové nebo žluté oči u barevných, načervenalé obočnice, vyšší postoj, vady barvy a kresby, uvolněné nebo třepenité peří

Jacobin

Perukarz

Capucin

Jakobin

   Jedno z nejstarších plemen okrasných holubů, původem patrně z Indie, zušlechťované však hlavně v Evropě a Americe již téměř pět století. Rozšířené je po celém světě, ale jako chovatelsky vysoce náročný produkt vrcholného šlechtění nikde hojně. Naše chovy patří ke špičkovým ve světovém měřítku. Řadí se do skupiny strukturovitých holubů, na rozdíl od pávíka však šlechtění bylo zaměřeno téměř výlučně na rozvoj pernatých ozdob hlavy, jen s nepatrným přídatným projevem na tělesných tvarech, hlavně délce a nízkosti postavy. Charakteristickým znakem je paruka, která se rozprostírá po celé délce krku, od ramen přes hlavu až na prsa. Vyžaduje se její uzavřenost, pravidelnost, pevnost hustota peří. Je to výlučně okrasné plemeno, vhodné spíše pro voliérový chov.

Velikost kroužku: 8 

Pořadí důležitosti znaků při posuzování:

• pernaté ozdoby, opeření

• postava včetně krku a nohou, držení těla

• barva a kresba

Hlava: vzhledem k postavě malá, nízce klenutá, zaoblená

Oči: perlové

Obočnice: malé, hladké, narůžovělé až červené

Zobák: střední, světlý, narůžovělý; tmavší dolní zobák je přípustný (u černých a modrých).

Ozobí: malé, hladké, s bílým popraškem

Krk: delší (čím delší, tím lepší), nesený vztyčeně až v mírném záklonu

Postava (trup): štíhlá, delší, vzpřímená, svažující se postupně mírněji k ocasu, s lehce prohnutým hřbetem

Křídla: dlouhá, nesená na ocase

Ocas: úzce složený, nepříliš dlouhý

Nohy: nízké, neopeřené

Opeření: elegantní, v přední části vztyčené, v zadní části postupně až téměř vodorovné

Barva: co možná rovnoměrná, sytá a čistá

Držení těla: elegantní, v přední části vztyčené, v zadní části postupně až téměř vodorovně

Pernaté ozdoby: nejdůležitějším znakem je paruka, vytvořená dlouhým peřím paprskovitě se rozbíhajícím na všechny strany z postranních růžic (vírů) na bocích krku; růžice mají být výrazné, kruhovitě se rozbíhající z jediného bodu (nebo mírně vertikálně prodloužené), který je níže než střed paruky; oboustranné růžice se spojují ve hřívě; paruka se skládá z: a) hřívy - zadní, nejmohutnější část; je hustá a pevná, bez mezer, přechází do klobouku; b) klobouku - vrchní část paruky, hustě uzavřená a dobře zaoblená (ne špičatá nebo hranatá); peří co nejdelší, aby se vypínalo nad hlavou, aniž by se dotýkalo hlavy; c) řetězu - přední část paruky; jsou to dlouhá a hustá pera přiléhající ke krku, dobře uzavřená, sahající nad zobák a vytvářející nepřerušovaný oblouk až po prsa; při pohledu zpředu má být paruka úzká a dobře přiléhat ke krku a hlavě, při pohledu z boku má být vysoká, široká a co možná kruhovitá

Kresba: bílá je vždy hlava, ocas a 6-10 krajních letek; ostatní opeření je barevné, nebo - u stříkaných je co možná rovnoměrné barevné stříkání na bílém opeření po celém těle včetně na paruce, - u chryzantém je v převládajícím bílém opeření barevné stříkání jen na paruce, - u bílých je všechno opeření bílé.

Rázy: bílí; bezpruzí, pruhoví, kapratí a plnobarevní v modré/černé, stříbřité/šedohnědé, červené a žluté; stříkaní a chryzantémy ve všech těchto barvách.

Vady dle rozsahu: malá nebo příliš velká a nemotorná postava, krátký krk, široká záda, nízký, řídký nebo otvřený klobouk, krátké nebo příliš měkké peří v paruce, volná řídká hříva, otevřený řetěz, vodorovné držení těla.

Malé vady: různookost, tržené oči, nedostatky barvy a kresby

   Vychází z plemen racků, avšak došlo u něho k mimořádnému rozvoji pernatých ozdob, na něž se soustředila pozornost chovatelů; v důsledku toho poněkud poklesl zájem o náročnost forem hlavy a zobáku. Proto je nověji řazen do skupiny strukturových holubů a projevují se také snahy o změnu názvu ("čínský holub" však není vhodným řešením; s Čínou nelze jeho chov ani původ spojovat, názvem je vyjádřena jen podoba jeho pernatých ozdob s čínskou ornamentálností). Chován je nehojně po celém světě, v největší míře i kvalitě v Evropě a USA; dávný původ má snad severoafricko-španělský. Je to klidný holub důstojného zjevu, krátké a široké postavy a velmi bohatého rozvoje pernatých ozdob - náprsenky a podušek. Hodí se hlavně do voliérového chovu.

Velikost kroužku: 7-8 

Pořadí důležitosti znaků při posuzování:

• pernaté ozdoby, postava, držení těla

• hlava, oči, zobák

• barva, kresba a další znaky

Hlava: lehce protáhlá; čelo široké a dobře vyplněné, tvoří s temenem až do záhlaví středně vysoký, jemný a nenarušený oblouček.

Oči: velké, živé, čisté; v bílém opeření tmavé, vikvové, v ostatním oranžové až oranžově červené (rybízové).

Obočnice: hladké, jemné; v černém a modrém peří tmavošedé, světlé až světle masové (u bílých) v ostatním.

Zobák: zkrácený, šíře nasazený; v profilu co možná nenarušeně dotváří oblouček hlavy; v černém a modrém peří černý, u ostatních rohově zbarvený až světlý, narůžovělý ( podle barvy peří).

Ozobí: jemné, malé, hladké, srdcovité

Krk: střední, z hrudi široce vystupující; lalůček dobře vyvinutý.

Postava (trup): krátká; hruď široká, hřbet lehce spadající k ocasu.

Křídla: krátká, široká, letky lehce spočívají na ocase.

Ocas: krátký, úzce složený, ne méně než z 12 rýdovacích per.

Nohy: krátké, široce nasazené; neopeřené, červené.

Opeření: bohatě vyvinuté, široké, měkké

Barva: čisté, co možná syté, stejnoměrně a pravidelně rozložené, včetně vzorků (pruhy, kapratost atd.); možné jsou všechny barvy, barevné řady a většina jejich modifikací.

Držení těla: nízké, široké, vypjaté, elegantní, v mírném sklonu.

Pernaté ozdoby: na přední straně krku až hrudi je bohatě vyvinutá náprsenka, rozdělená příčnými (horizotálními) pěšinkami na límec, horní podušku a dolní podušku; límec kryje asi 1/4 krku, je oboustranně rozdělený a sahá až po oči; žádoucí je, aby byl co největší, hustě propeřený a na šíji aby přecházel v hřívu; horní a dolní poduška se skládají z dlouhého, hustéh a klenutého peří, rovnoměrně vyvinutého bez mezer; na horní podušce se peří obrací vzhůru, kryje vole a sahá až k límci; dolní poduška je oddělena pěšinkou sahající až k ohbí křídel, jež je úplně zahaleno širokým a dlouhým peřím, rozprostírajícím se v dolní podušce dolů a do stran; na holeních (přední straně nohou) jsou rovněž vyvinuté podušky - chomáčky peří rozprostřené do všech stran, měly by sahat až po prst.

Kresba: celobarevní bez bílé kresby; štítníci - v bílém opeření jsou barevné křídelní štíty, bílých je 6-10 krajních letek; barevnoocasí - barevný je jen ocas včetně horních a dolních krovek ocasních; stříkaní a tygři - pravidelné stříkání bílé barvy po celém těle, jen letky a ocas jsou celé barevné; běloštítní - v celém barevném opeření jsou probělené jen křídelní štíty; možné jsou i jiné kresby, vždy pravidelné.

Rázy: bezpruzí, pruhoví, kapratí a plnobarevní v modré (černé, stříbřité) šedohnědé, hnědé, hnědožluté a popelavě červené a žluté; plnobarevně červení a žlutí - celobarevní, štítníci, barevnoocasí a stříkaní nebo tygří; běloštítní v červené a žluté; možné i další barvy a kresby.

Výlukové vady: chybějící límec nebo podušky, jednostranně vyvinutá horní poduška.

Hrubé vady: perlové oči, chybějící hříva.

Vady dle rozsahu: úzká nebo hranatá hlava, útlá dlouhá postava, slabě nebo nepravidelně vyvinuté pernaté ozdoby (otevřený límec, ploché nebo jednostranně vyvinuté podušky), ochablé držení těla

Malé vady: delší zobák, nedostatky v barvě a kresbě

   Významný představitel strukturových holubů, oblíbený a rozšířený po celém světě. V tělesných znacích se podobá silnému polnímu holubovi se širokou hrudí. Velmi se však liší opeřením, které je zkadeřené po celém těle, na křídelních štítech až do podoby uzavřených prstenců. Podle přídatných pernatých ozdob bývá občas rozdělován na několik plemen: maďarský má hlavu bez chocholky a na nohách má kratší zkadeřené opeření jen po chocholku a nohy má bohatěji opeřené s kratšími rousky, u nás je jen bílý; někdy bývá vydělován i francouzský. Ve zbarvení jsou to věšinou heterozygotní bělouši (grošovaní), vzácněji i výchozí formy - bez faktoru bělouš (grizzly); bílí jsou homozygotní bělouši v červené a žluté řadě. Je to okrasné plemeno holubů, vhodné do volného i voliérového chovu.

Velikost kroužku: 9

Pořadí důležitosti znaků při posuzování:

• opeření a jeho zkadeření, bohatost a uzavřenost prstenců

• ostatní pernaté ozdoby, postava

• hlava, oči, obočnice, zobák, barva a kresba 

Hlava: poměrně malá, nízce klenutá, zaoblená

Oči: oranžové až oranžově červené (i u bílých)

Obočnice: úzké, jemné; u černých a modrých šedé, u ostatních světlé, bělavé

Zobák: střední až delší, na špičce mírně zahnutý; u černých a modrých černý, u červených a žlutých rohově zbarvený, u bílých a štítníků světlý

Ozobí: malé, hladké, s popraškem

Krk: plný, kratší, hrdlo krátce vykrojené

Postava (trup): delší, široká; hruď široká, zaoblená, vyklenutá; hřbet široký v ramenou, málo zaoblený, mírně se svažující k ocasu

Křídla: poměrně velké a široké křídelní štíty, letky dobře uzavřené, přilehlé, spočívající na ocase

Ocas: úzce složený, nesený skoro vodorovně

Nohy: poměrně malé, opeřené kudrnatým peřím až po drápky; bílí (milánští) mají nohy huňatěji opeřené s krátkým rouskem (grousek)

Opeření: dlouhé, úzké, uvolněné, zkadeřené

Barva: co možná pravidelně rozložená, čistá, bez cizího barevného nádechu (bílá bez barevného), většinou bíle žíhaná (grošovaný bělouš); černá sytá, se zeleným leskem, modrá pruhová s pravidelným rozložením znaků pruhového vzorku, červená a žlutá vesměs v tmavém stupni barevných řad, tj. letky a ocas skoro bílé, se znaky popelavých barev.

Držení těla: nižší, v nepatrném sklonu, skoro vodorovné.

Pernaté ozdoby: zkadeřené peří po celém těle, zvlnění viditelné i na letkách, rýdovacích perech a opeření nohou; na křídelních štítech je peří stočené do uzavřených prstenců, které mají být husté (bohaté) a pravidelně rozložené po celých štítech; hlava buď hladká, nebo (u milánských, u nás jen bílých) s užší lasturovitou chocholkou; nohy opeřené buď kratším zvlněným peřím až po drápky, nebo (u milánských) huňatěji s krátkým rouskem dobře kryjícím prsty a drápky.

Kresba: celobarevní bez bílé kresby; štítníci mají barevné jen křídelní štíty včetně křidélka, bílých je 6-10 krajních letek.

Rázy: hladkohlaví (maďarští) a chocholatí (milánští); bílí (homozygotní bělouši; černí, modří pruhoví, popelavě červení a žlutí ve stupni tmavém (možné jsou i další stupně barevných řad); grošovaní (heterozygotní) bělouši ve všech těchto barvách; štítníci ve všech těchto barvách.

Výlukové vady: peří bez zkadeření, neopeřené nohy.

Hrubé vady: perlové nebo vikvové oči, různookost, tamvý zobák u bílých.

Vady dle rozsahu: malá nebo příliš krátká postava, slabá, neúplná nebo nepravidelná zkadeřenost peří, málo bohaté, nekryjící celé štíty nebo neuzavřené prstence na křídlech, neúplné nebo nepravidelné opeření nohou, neúplný rousek u chocholatých, nepravidelná chocholka. 

Malé vady: vady barvy zobáku, očí, obočnic, náznak hranatosti hlavy (suchá), vady barvy, lesku a kresby opeření.

   Velmi staré plemeno holubů, vývojový typ (předchůdce) parukáře. Rozšířeno je hlavně v Holandsku, kde v současnosti nabylo velmi vyhraněné a prošlechtěné podoby, také v USA, Německu a jinde; u nás jen zcela ojediněle. Podobné plemeno, nazývané primitvní parukář, je chováno také ve Španělsku, avšak to si zachovává zastaralé znaky (delší postava, nepřilehlé peří) a z chovů se spíše vytrácí. Jsou to malí holubi, jen málo přes 300 g, připomínající parkáře, avšak bez uzavřeného klobouku - jde jen o vysokou lasturovitou chocholku, která je prodloužená až na přední stranu krku. Nohy mají neopeřené (primitivní parukář může být i rousný), oči perlové, kresbu mniší s bílou celou břišní stranou (od rozhraní na hrudi); primitivní parukář má nejčastěji kresbu stříkanou a oči oranžové nebo vikvové. Určeni jsou pro okrasný chov, především voliérový.

Velikost kroužku: 8

Pořadí důležitosti znaků při posuzování: 

• postava, opeření, pernaté ozdoby

• oči, barva a kresba

• hlava, zobák, obočnice, nohy

Hlava: dobře zaoblená s mírně klenutým čelem, nepříliš úzká.

Oči: perlové, prokrvené (u primitivního parukáře oranžové, u bílých vikvové).

Obočnice: úzké, narůžovělé až červené

Zobák: střední, světlý.

Ozobí: malé, jemné.

Krk: středně dlouhý, silný; hrdlo dobře vykrojené.

Postava (trup): krátká; hruď široká, mírně vyklenutá a pozdvižená; hřbet široký v ramínkách, k ocasu se zužující.

Křídla: kratší, přilehlá, nesená na ocase

Ocas: kratší, úzce složený, držený vodorovně.

Nohy: střední, malé, hladké (u primitivního parukáře i opeřené).

Opeření: bohaté, husté, krátké, široké, přilehlé (u primitivního parukáře delší, uvolněnější, kypré)

Barva: čistá, sytá, pravidelně rozložená, co možná lesklá.

Držení těla: téměř vodorovné, krk kolmo vztyčený

Pernaté ozdoby: na hlavě a krku neúplná paruka, nekryjící hlavu a oči; v týle má podobu vysoké lasturovité chocholky, přecházející bez zářezu (pěšinky) do opeření šíje a prodloužené po stranách krku ve velké oválné růžice; přední strana krku (vole) již hladká, odkrytá (primitivní parukář může mít vzacně i rousy).

Kresba: mniší, tj. bílá je hlava (až 0,5 cm pod oči), krajní letky (7-12) a ocas, dále kostřec, břicho a opeření nohou; ostatní opeření je barevné, a to i vnitřní strana chocholky; v kresbě tygrů musí být zachována mniší kresba.

Rázy: černí, šedohnědí, červení, žlutí; modří a stříbřití pruhoví, tygři ve všech těchto barvách.

Výlukové vady: nesprávná barva očí, různookost, nevyvinuté pernaté ozdoby .

Hrubé vady: tržené oči, tmavý zobák, méně než 7 bílých letek, svěšená křídla.

Vady dle rozsahu: dlouhá útlá postava, vysoké nohy, vady opeření, nedostatečně nebo nepravidelně vyvinuté pernaté ozdoby, vady barvy a kresby. 

Malé vady: vady obočnic, vady lesku

   Původně holub ze skupiny barevných holubů, avšak s tak bohatě rozvinutými pernatými ozdobami, že byl nově přeřazen do skupiny strukturových. Je rozšířen po celém světě, ale všude vzácný. U nás je chován jen zcela ojediněle. Ve zbarvení je typický barevnohlávek s barevnou hlavou, prodlouženou náprsenkou a ocasem, původně byl jen v barvě černé, teprve po 2.světové válce i v jiných barvách. Z pernatých ozdob má na krku a hlavě paruku podobnou parukářovi, avšak ještě zdaleka nedosahující jeho velikosti a dokonalosti, na nohou bohatý rous. Je to holub čistě okrasný, vhodný především do voliérového chovu.

Velikost kroužku: 11

Pořadí důležitosti znaků při posuzování:

• opeření, pernaté ozdoby

• barva a kresba, krk

• hlava, oči, obočnice, postava

Hlava: klenutá, s poměrně vysokým a širokým čelem

Oči: vikvové (tmavohnědé), jiskrné

Obočnice: úzké, jemné, u černých a modrých černošedé, u ostatních světlé, narůžovělé

Zobák: střední až delší, tenký, u černých a modrých černý, u stříbřitých rohově zbarvený, u ostatních světlý, narůžovělý

Ozobí: malé, jemné, s bílým popraškem

Krk: střední až delší, silný, zcela krytý pernatými ozdobami

Postava (trup): připomíná velkého a silného polního holuba, trochu delšího, hruď plná, hřbet v ramenou široký, mírně se svažující k ocasu

Křídla: delší, uzavřená, letky spočívají na ocase a nekříží se

Ocas: úzce složený, mírně delší než letky, prodlužující hřbetní linii

Nohy: kratší, široce nasazené, hustě opeřené se supími pery a dobře vyvinutým rousem

Držení těla: nižší, v mírném sklonu dozadu, krk poměrně vztyčený

Opeření: husté, poměrně dlouhé, pružné

Pernaté ozdoby: na hlavě a krku je paruka, nižší a méně vyvinutá než u parukáře, rozprostírající se po celé délce krku, od hlavy k ramenům a na prsa. Skládá se z klobouku, řetězu a hřívy a je tvořena jemnějším, hustým a dlouhým (bílým) peřím, bez mezer. Klobouk má být poměrně vysoko nasazený, zaokrouhlený a k hlavě přiléhající. Po stranách hlavy přechází v řetěz, který při pohledu ze strany přesahuje oči a zobák, dobře obepíná a uzavírá barevnou náprsenku. Hříva je na šíji, od ramen až ke klobouku, od řetězu je oddělena výraznou pěšinkou. Na nohou je středně dlouhý hustý rous, doplněný supími pery na lýtkách

Barva: čistá, sytá, stejnoměrně rozložená, s odpovídajícím leskem. U modrých a stříbřitých s koncovým ocasním pruhem

Kresba: v převážně bílém opeření je barevná hlava s obojkem a dlouhou náprsenkou, vše obepnuté bílými pernatými ozdobami, ocas včetně horních i dolních krovek ocasních. Vše s rovným a ostrým ohraničením.

Rázy: černí, modří, šedohnědí, stříbřití, červení a žlutí

Výlukové vady: oči jiné než vikvové, chybějící paruka nebo rousy, výrazně narušená kresba (barevné peří v bílém a naopak)

Hrubé vady: dělený ocas, probělení rýdovacích per, bílý podocasník

Vady dle rozsahu: slabě vyvinuté, prořídlé nebo deformované pernaté ozdoby, světlý zobák u černých a modrých, nečistá nebo nestejnoměrná barva, nepřesné nebo neostré ohraničení kresby, příliš vysoká postava

Malé vady: vady zobáku a obočnic včetně jejich barvy, nedostatek lesku nebo svitu, mírně svěšené letky, příliš vztyčené nebo vodorovné držení těla, hrubší ozobí

   Ve světě velmi rozšířený holub, u nás chován velmi málo a na výstavách se objevuje velmi sporadicky. Původ Indie v půli 18 stol.-Evropa. U nás 1990 dovoz z Kanady a USA. Evropský typ se choval hlavně v SRN (až do r. 2001) - drobnější než ind. pávík amer. trendu. U nás zařazen mezi strukturové holuby. Hmotnost400-500 gr - působí mohutným dojmem avšak jde o velmi elgantního, mírného a klidného holuba. Velmi dobře odchovává a je plodný. Vyznačuje se mnohotvárností barev a kreseb. Oblíbené jsou mléčná (milky), žlutá, ale i bílá. Hlavními ozdobami jsou kolmo nesený vějíř (ocas), který vyplňuje přibližně 3/4 kruhu, špičatá chocholka a rousek překrývající prsty.

Velikost kroužku: 9

 (Zdroj:Vzorníky plemen holubů - J. Havlín a S. Petržílka, Foto: vlastní archiv)